Cestou domů - přemítání o víře, pramenech a ústavě

Na konci denní dvanáctky jsem si dle zvyku před ohlášením od počítače zalistoval v signálech.

V diskuzi mi poslal jeden ze silných diskutujících tento vzkaz (cituji):

Catholicus @Znova. Bude to znít pro Váš sluch podivně, ale jako křesťan skutečně Písmo svaté číst nemusíte. Musíte znát základy toho, čemu věříte, a dělat, co máte dělat. A k tomu nepotřebujete v podstatě ani umět číst.

V podstatě, proč ne? Myslím si, že většina katolíků skutečně Písmo nečte. Někdy překvapují základními neznalostmi.  Za všechny trapné příklady – o obsahu písma poučoval v parlamentu pan Randsdorf poslance za KDU.

Nemusíme studovat a nemusíme mít informace, ale pak musím souhlasit s panem JiKu – kdo nemá znalosti, nemá se pouštět do diskuze s těmi, kteří nějaké znalosti mají. Jinak je to level  hospodských řečí či  situace, kterou krásně popsal Tob ve svém příspěvku.

Pamatuji si ale na jiného silného diskutujícího (dnes již smazaného), který vždycky nadával, že se "nezajímáme o prameny své víry," nestudujeme díla církevních otců a -  cituji (snad přesně) „sereme na věrouku“.  Protože kdo věří, snaží se o Bohu i co nejvíce dovědět.

(Odhaduji, že onen diskutující byl z názorového spektra velmi blízkého či totožného s panem Catholicus. Nebudu mluvit v jinotajích, mám na mysli uživatele Evelyn).

Tak jsem cestou z práce domů uvažoval o pramenech své víry. Tím mám na mysli souhrn informací o ní.

Na následující věci jsem se už jednou ptal. Odpověď jsem ale nedostal, možná nebyla otázka vůbec pochopena.

Ve spravedlivém systému by měla být na prvním místě Ústava.

Pod ní by měly být nějaké zákony a podzákonné normy, které ji zpřesňují, doplňují, ale neměly by ji omezovat nebo protiřečit.

No a pak jsou soudci a právníci, kteří tyhle zákony uvádějí v život.

Ústavu ani zákony nemusíme znát, stačí se poradit s právníky a poslouchat nařízení soudu. A spoléhat na to, že rozhodnutí soudců a právníků bude v souladu se zákony a ústavou.

A nyní jsme v České republice. Ústava je nejednoznačná, připouští protichůdné výklady, jsou v ní nepřesnosti. Vzpomeňme třeba, jak se vykládají ústavní zákony o „právu na bezplatné zdravotnictví – v rozsahu podle zákona,“ anebo právo na „bezplatné vzdělání“, které nevylučuje veselé zavádění poplatků a školného.

Asi cítíte, kam mířím.

Ústava – to je Písmo svaté.

Zákony a podzákonné normy – to je katechismus, ale taky učení církevních otců apod. Vidíme, že se mohou i v čase měnit.

A ústavní soud je magistérium, soudci budiž kněží a pastoři či další teologové.

Ústava naší (nebo mé) víry je nedokonalá.

Pán Ježíš byl Bůh a současně člověk. Mystérium, které nepochopím, ale – měl lidské vlastnosti, byl zmítám strachy, možná někdy vztekem. Možná někdy dostal běhavku či bláťackou horečku. A  když se jako tesař seknul do prstu, možná přitom sprostě od plic zanadával. Takový je Pán Ježíš v mýc představách - před začátkem své mise.

Naše Ústava, naše Bible, je dílo inspirováno Bohem – Duchem svatým,  ale současně sepsáno lidmi, tedy s lidskými  chybami a nepřesnostmi, další chyby a nepřesnosti se určitě objeví při překladech a opisech, nehledě k těm historickým faktům, jakým způsobem byla tato knihovna vlastně poskládána dohromady.

Není to žádná kritika nebo zpochybnění Bible. Jsem přesvědčen, že právě tohle byl záměr Stvořitele. Tedy, že nám nedal nějakou jednoduchou a jednoznačnou brožurku.

A pak máme tedy soudce – naše teology. Někteří tvrdí, že v Ústavě není vše, a musí být proto doplněna a rozšířena. Dokonce pro to mají svůj sbor, který je naplněn oním Duchem ústavy a proto je neomylný. Tak se objevují dodatky (Nanebevzetí Marie a její Neposkvrněné početí, učení o očistči apod.). To je skupina A.

Jiní tvrdí, že jde o falšování a snad obcházení Ústavy – ta je přece neměnná a musí být brána doslova, jinak jde o zločin. Soudní poradní zbor pak považují za samozvance, možná i ve spojení s nepřátelskou mocí. To je skupina B.

Nevím, která strana má pravdu. Ze sympatií k římskokatolické církvi bych se měl připojit ke skupině A. Ale je to věc sympatií a tedy citu, není to logická dedukce. Protože argumenty obou skupin mi připadají rovnocenné.

Zjednodušeně,  ve skupině A jsou katolíci, ve skupině B různé evangelické církve.

Jakým způsobem a do jaké míry je jedna skupina ochotna uznávat a komunikovat s druhou, to je zase další kapitola.  Gausovo rozdělení se pak rozprostírá od ekumenismu k heretikům/modlářům.

Ze signálů je pak Znova „volaký zmätený.“  

Do skupiny B patří totiž řada jemu  sympatických přátel. – Karel IV,  Marty,  a další. Disponuje taky vynikajícími mluvčími.

V jeho referenční skupině A se krom jeho přátel vyskytují zvláštní entity, anonymové, jež vystupují  jako její mluvčí, ale svými projevy tuhle skupinu v očích Znova spíše kompromitují.