Vyznání? Spíš nejasná zpráva z roku 13

Článek tento budiž věnován mé přítelkyni, uživatelce s nickem Dubnanka 

Po dlouhé době se vracím na tento blog. Bude to krátké. 

Pravda, tady jsem roku 2010 začínal - pamětníci vzpomenou, tehdy bylo blogování v módě,v době před facebookem a twitterem. Blogování mi zůstalo, i když píšu teď píšu povětšinou jinam, a popisuji hlavně zážitky a zkušenosti z práce, v záchranné službě, ale i v nemocnici. 

Před měsícem jsem měl dvoje narozeniny. Ty běžné mi připomněly, že jsem "stary cyp", ona sláva z půlstoletí na světě už mě minula - a upřímně to zase až taková sláva nebyla (když srovnám, jak slavili padesátku mí rodiče, strýcové a příbuzní, byla to spíš jen komorní oslava). 

6.6.2010 jsem konvertoval. Tu chvíli si dodnes pamatuji, vyslovil jsem ono vyznání. Byl to takový zvláštní pocit - jako by se mi v duši rozhořela svíčka. Malinký plamének, který nikdy nezhasne. Přijal jsem Krista, a už mi ho nikdy nikdo nevyžene ze srdce. Rozhodnut, že tento názor nikdy nezměním. 

Pamětníci možná ví, jak jsem se pustil do studia, zajímaly mne dějiny církve, ale taky různé směry v ní, hledal jsem tu správnou denominaci (tedy, rozhodl jsem se pro římskokatolickou, neboť jsem v ní byl pokřtěn a nechtěl to měnit, i když ti, co mne doprovázeli, se hlásili spíše k reformním směrům), jenže jsem pak byl překvapen tím, jak je řimskokatolická církev nejednotná a rozpolcená, kolik je v ní směrů. Bylo to na jedné straně zklamání, na druhé straně nesmírně vzrušující, dovídat se o tom více. Zjistit, jak jsou některé věci složité a nejednoznačné ("Kdo jednou pozná, jak vzniká vědění, zjistí, že z nekonečné řady věcí neví zhola nic; myslím, že Sokrates to řekl"). 

V tom prvním období jsem byl tady na signálech pečený vařený. 

Ale, ono časem lecco omrzí a jeden se vyvíjí dále. Bohužel, nenašel jsem nikdy společnost či společenství, do kterého bych zapadl. Ona online komunikace mi víc vyhovovala a dosud vyhovuje. Ale časem jsem se začal věnovat něčemu jinému, polevil jsem. 

Přestal jsem chodit pravidelně na mše, dnes klesla má frekvence tak na 5-6x do roka. Ostuda. Bibli a religiozní texty tedy studuji dál, ale s nějakým odstupem. Nikdy jsem nedorazil ke biřmování. A samozřejmě, jako u každého potenciálního odpadlíka, začaly se chytat pochybnosti. Jak to vlastně doopravdy je.... čeká mne Spása, nebo je to je  klam....

Je to zvláštní, ale celkem velkou ránu mi zasadil Steve Hawking. O astronomii a vědu jsem se celý život zajímal. Proto jeho vyznání (krom tohoto světa nic jiného není...) se mnou zamávalo kupodivu víc, než vyjádření leckoho jiného. Ale přesto víru a Ježíše jsem nikdy neopustil. Jen ho asi nenásleduju tak, jak bych měl. 

Tak jsem tu zase nakoukl po 13 letech, hledajíce inspiraci a možná pomoc. Uvažuji, že bych měl vyhledat nějakou obnovu nebo snad exercie. Je to tu jiné, už to tak nežije. Není to ale překvapení, vím z jiných sítí a platform o všeobecném úpadku online komunikace. Ale pořád se dá narazit na někoho zajímavého nebo na inspirující lidi. 

Přeji požehnaný zbytek neděle.