Kdysi jsem byl absolutním ateistou, protože mne v (socialistické) základní škole učili o zastaralosti a nemodernosti, nevědeckosti tzv. idealistického pohledu na svět.
Mohu citovat svou třídní na základní škole, které si jinak dodnes vážím, protože to byla opravdová znalkyně dějepisu a naší rodné řeči. Bylo to v osmé třídě, tj. někdy v roce 1984-85, v hodině občanské nauky, kdy jsme se učili o Ústavě ČSSR a o svobodě vyznání: „Ústava vám, děcka, zaručuje, že můžete svobodně vyznávat víru a kdybyste chtěli věřit v Boha, nikdo vám v tom nebude bránit. Předpokládám ale, že vám bylo podáno dostatek důkazů a že víte, jak svět funguje. Sama nechápu, jak někdo může ještě věřit v dnešní době pověrám, snad staří lidé. A třeba chápu matku, které zemřelo dítě, že třeba pak bude věřit, že se s ním ještě někdy setká…ale – pro mne, a myslím, že i pro vás, je tahle otázka určitě vyřešená.“A jsem přesvědčen, že tuhle manipulaci myslela upřímně.
Nevím, jak dopadlo na naši třídní na ZŠ období duchovní obrody v 90. letech a zda si pořád za tím stojí. Ono býti ortodoxním ateistou je hodně těžké. Ona byla přesvědčený marxista a komunista – ale přitom o historii, včetně té novodobé hodně věděla (1968 byl ještě v živé paměti) – a celkem by mne zajímalo, zda setrvala na svých těžko udržitelných pozicích i po roce 1989. Potkal jsem ji jako dospělý několikkrát, dokonce i v práci, ale na tohle jsem se jí už nezeptal. Nechtěl jsem být netaktní.
Ještě jednu vzpomínku, z časů malin nezralých, asi šestá nebo sedmá třída, mám. Můj spolužák David popisoval svou údajně hloupou a dementní babičku: „Ona je tak hloupá, že chodí do kostela a říkala mi, ať se modlím k Pánubohu. Jsem řekl: „Babi, žádný Bůh přece není, to ví každé malé děcko, ale ona si to nenechala vysvětlit.““ Kamarád Vašek, který to poslouchal, neřekl: To přece nikdo neví, zda je či není Bůh, řekl jen – „Víš, ona je tak vychovaná, kdybychom byli jinak vychovaní, taky bychom asi věřili něčemu jinému.“
Nepamatuji, že by někdo na základní škole či na gymnáziu vyznával Boha. Asi hodně potichu, bylo to i nebezpečné, pamatuji si, jaké problémy mi hrozily spíše z recesistické návštěvy kostela a kněze na bramborové brigádě v roce 1986. Ale to mi bylo těch 14-15, já už rozum bral, a chtěl jsem se něco více dovědět i o alternativních světonázorech k tomu, co mi bylo předkládáno ve škole.
Ve skutečnosti jsem, jako většina lidí kolem, věřil na COSI. V osmé třídě jsem s otevřenou hubou poslouchal svého nejlepšího kamaráda, jak vyvolává duchy – uměl to s klíčem, s fotkou, o pár let později se se svíčkama podobné věci dělaly na chmelových brigádách před maturitou. No, naslouchal jsem, věřil jsem, ale nikdy jsem to nezkoušel, jako bych už tenkrát cítil, že to je cosi mystického, cosi snad nebezpečného.
V občanské nauce někdy ve třetím ročníku na gymplu jsem se cosi dověděl o Aristotelovi. Jakési základy filozofie nám byly představeny, Aristotelova představa o Nejvyšším Hybateli, taky jsem se dověděl, co je to panteismus. Musím říci, že jsem byl na dlouhé roky, vlastně donedávna, ovlivněn těmito představami.
Ano, to sedí, tak to je, to je Bůh. Jakási nehmotná síla, Vyšší princip, Prozřetelnost, který stojí za vším. Ten, který řídil evoluci, který řídí dějiny. Je všude a vesmír je jím prodychnut.
Každá cesta k němu je dobrá a rovnocenná, Křesťani mají jakousi svou varietu s Ježíšem a spásou, a Budhisti a Jogíni mají zase jinou varietu před meditace.
Ne, nevěděl jsem nic o NewAge, že něco takového existuje, jsem se dověděl až docela nedávno. Ale kdybych četl Hovory s Bohem, asi by mi to bylo šité na míru.
Proč se mi taková představa přestala líbit? Víte, milí potenciální čtenáři, když mi někdo řekl: „Mám svou představu o Bohu!“ časem jsem s tím začal mít problém. Boha si přece nemůžeme tvořit sami. To by bylo na světě záhy více miliard jakýchsi bůžků. To můžeme si vytvářet svoje představy jako Židé na poušti (Exodus 31) a bylo by to v pořádku.
Jaká je největší nevýhoda takové panteistické představy o Bohu jako Nejvyššího Hybatele? Nedá se s ním komunikovat. Je to cosi neosobnělého, takový nebo žádný, jaký je v tom rozdíl?
A jak jsem nakonec dospěl k představě o Trojici? Vlasně tím, že jsem uvěřil, obrátil se. Součástí obrácení je i to, že začnu přijímat Písmo – a to jako autoritu, se vším všudy. I když to bylo a je těžké. Ale asi se shodneme, že hlásit se ke křesťanství a mít pochybnosti o pravdě Písma, to je jako být konzervativec a nevěřit ve funkci trhu. Je fakt, že s nekritickým přejímáním biblických pravd, různých dogmat apod. mám občas velký problém.
Nejsem teolog, nejsem filozof, jen si na to někdy hraju. Nestudoval jsem humanitní vědy. Jsem jen obyčejný absolvent lékařské fakulty, marxismus už mne minul a přednášky Úvodu do filozofie mne sice fascinovaly, ale bylo jich jen pár. Ke všemu, co nyní napíšu, jsem dospěl snad sám, a jen mi bylo na několika místech potvrzeno.
Jaký je tedy ten můj Pánbůh? Na úvod mám ten problém, že se skládá ze třech postav, určitě to málokomu jde do hlavy, asi jako Rozčtvrcený paroháč – povídka od M. Ayme, kde se taky jedna persona rozptyluje do více osob existujících nezávisle na sobě. Ale je to prostě tajemství a beru to jako fakt. Pamatuji si n. Pamatuji si na časopis Svědků Jehovových, kde na prvním místě bylo psáno: „Odmítni Trojici!“ No, a já jsem (zatím) odmítl Svědky Jehovovy. Takže věřím na Trojici a dodám komentář. Svůj komentář a budu vděčný, když mne třeba profesionální teologové opraví a poučí.
Bůh Otec = Jahve/ či Jehova (v češtině Hospodin) stvořil náš svět. Náš svět se všemi jeho zákony, ať to bylo s Velkým třeskem i bez něho. Je všemohoucí a vševědoucí, o tom nepochybuji. Proč je všemohoucí a vševědoucí? On stvořil i čas. Profesor Einstein přišel se svou teorií relativity a postavil na hlavu celé naše chápání světa, ve kterém čas byla jediná jistota. Událost A má za následek Událost B a ta zase Událost C. Čili A→B→C – je pro nás jasně dáno, a musíme si uvědomit, že je to práce Stvořitele, který stojí nad tím. Čili náš Čas pro něj nehraje roli a tahle rovnice A→B→C je pro něj jen to, jako je pro nás malovaný příběh na papíře. – kde ze svého rozměru vidíme hned začátek i konec. Bůh se na nás dívá ze svého rozměru a vidí hned začátek i konec, vidí nás jako opravdu my omalovánku na papíře, která nemůže nic schovat. A hned zná z toho důvodu i budoucnost, kterou my žijeme a které se bojíme (či se na ni těšíme). Protože pro Něj žádná budoucnost není, je to vymalováno.
Takový je náš Bůh Otec, Stvořitel a má blízko k onomu Vyššímu principu a Nejvyššímu Hybateli. A přece to není bezduchý princip.
Víte, zajímal jsem se o astronomii. A musel jsem být ohromen nekončeností vesmíru, jeho obrovskou nádherou, principy mikrosvěta i makrosvěta, který asi neobsáhneme a tohle poznání mne naplňuje obrovskou bázní.
V Bibli se píše, že Bůh stvořil lidi k obrazu svému. To znamená, že musíme mít něco, co je od něho, co s ním máme společné. A myslím si, a přišel jsem na to nejen já, něco jsem i odposlechl z různých zdrojů, úvah a kázání, že jsou to tyto věci:
A proto Bůh vydal část svého Já, pokud to jde, zasadil ho do rámce našeho času, kde, jak již bylo naznačeno, již platí ono plně časové A→B→C. Ježíš je Syn, tedy z Otce, měl hodně jeho vlastností, ale taky byl člověk z masa a kostí. Musel jíst, chodil na záchod, možná měl někdy průjem nebo horečku. A nebyl již vševědoucí ani všemohoucí, alespoň ne po dobu svého pozemského působení. O svoji moc žádal shora a děkoval za ni, byla mu propůjčena a nevycházela z něho (např. Jan 11:41-42). Neznal veškerou budoucnost, jen to, co bylo potřebné pro jeho pozemskou misi.(např. Matouš 24:36), neznal některé události, takže se podivoval (Matouš 8:10) – uznejte, copak se může vševědoucí něčemu divit?
Postava Ducha svatého je mi záhadná, asi má nejblíž k tomu panteismu, prostě je všude a naplňuje mne, jako posel od Boha. A chtěl bych věřit, že mne vede právě nyní, když píšu tyto řádky.
Tento článek jsem nosil v hlavě týden. Před týdnem jsem si sesumíroval, co asi chci napsat. A otevřel jsem si svoji Bibli a chtěl si znovu přečíst o stvoření a co se píše o prvním člověku. Ale narazil jsem hned na problém, kterému nerozumím. Jakousi náhodou se mi totiž zrovna otevřela kniha na kapitole – nyní to překopíruju z internetu doslova:
4. Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.
5. I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
6. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
7. Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“
8. Ale Noe našel u Hospodina milost.
Určitě si všimnete, co mi nesedí. Ten časový sled. Hospodin cosi učinil, a pak litoval, a rozhodl se opravit, a ještě to pak změnil. Čili A→B→C→D→snad E.
Na jedné straně – nádherná ukázka, kolik je tu emocí (litoval, trápil se, omilostil…). Na druhé straně, je to vše jaksi zasazeno do časového rámce, a to mi k Bohu nesedí. To mi možná sedí k Božímu synu ale ne k nadčasovému Bohu.
No, vždycky jsem měl s Potopou problém. Byla vůbec? Nedovedu si fyzikálně představit, kde by se tu vzalo tolik vody, protože Bůh respektuje své zákony přírodní a k tomu patří i zákon zachování hmoty. No, pravda, namítnete, Bůh někdy přírodní zákony překračuje, ale hodně vzácně (a takové překročení přírodních zákonů pak nazýváme Zázrak) a asi namítnete, že co je nemožné u člověka, u Všemohoucího možné je.
Tak nevím jak to bylo s tou Potopou. Jako poctivý křesťan musím Písmu věřit. Třeba mi čtenáři – Znalci udělají jasno.
znova2010: Je potřeba nevidět Boha jako kruťase, ale jako Boha, který prostě vynesl soud nad bezbožnými (Bůh je vševědoucí a neomezený časem) kapánek dříve než obvykle.. (potopa, Sodoma a Gomora, atd.) popřípadě jako Boha, který čeká, až se k němu jeho lidé obrátí, ale pokud to neudělají, nevnucuje se (zajetí).<br />
<br />
Nevým co znamená "křesťanské biblické badatelství" ale dovolím si poznamenat, že svědkové jehovovi nejsou křesťané, nemají Bibli a jestli o něčem bádájí, to netuším.
Nevím jak se stalo, že jsem napsal nevým.. omlouvám se..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.