Ach, lidi, co blbnete...

Určitě taky pozorujete, jak je společnost (a rád bych věřil, že jen ta virtulální, internetová) nervozní před volbou nového prezidenta.

Říkám si, proč vlastně. Ať vyhraje kdokoliv, budem zase chodit do práce nebo do školy, bavit se, vychovávat děti a možná nadávat na poměry. Jestli nebude zvolen můj favorit, svět se proto nepřestane točit.

Uznávám, že v minulosti lidi volili chybně, a mělo to dalekosáhlé důsledky (v roce 1933 nebo třeba v roce 1946). Ale věřím, že v takové situaci nyní nejsme.

Na facebooku se mnou někteří lidé přerušili kontakty, protože jsem se hlásil a hlásím ke svému oblíbenci již mnoho let. A dovolil jsem si sdílet nějaké odkazy (možná nekteré z nich byly méně vkusné). No, trochu je mi to líto. Ale je skutečný (virtuální) přítel ten, kdo si nedokáže poradit s tím, že prostě mám jiný názor, líbí se mi něco jiného?

Shodou okolností jsem potkal jednu bývalou uživatelku. Cítila se pronásledována tady na signálech, vyprávěla o cyberšikaně ze strany jiných uživatelů a po dlouhých, a určitě nejsem jediný, kdo soudí, že plodných letech se odsud stáhla. Její názory se nelíbily některým. Je proto jejich nepřítel? Je proto nepřítel nějaké jediné správné víry?

Mezi mými známými je spousta lidí, kteří mají jakési "nesprávné" názory. Stýkal jsem se a přátelil s evangelíky, muslimy, bezvěrci a měl jsem je rád. Vyznávám něco jiného a jsem přesvědčen, že ONI žijí v omylu. Ale proto, že jsou v omylu, neznamená, že je budu nenávidět nebo snad pronásledovat, či jimi opovrhovat. Jsou v omylu, buď to nebudu řešit, nebo s nimi budu diskutovat, ale neznásilňovat.

Svých nepřátel si máme vážit. Psychologové říkají, že ti, kdo jsou nám protivní, obvykle nesou něco, co v sobě nemáme zvládnuté.