Dvě ženy, ta mladší a ta starší

Bylo to tak fádní, tak běžné a každodenní.

Možná škoda času, elektriky a magnetické paměti, o tom něco psát.

Dvě ženy, které se sešly na nemocničním pokoji.

Ráno přišla první z těch dvou, ta mladší.

Porucha vidění, výpadky zorného pole, s bolestmi hlavy. Asi migréna s aurou, to je to první, co nervového doktora napadne. Ale byla poslána z praxe k vyloučení mrtvice, a odpovídajícím způsobem pěkně vyděšená.

A jak to často vidíme, své obavy si transformovala do agrese. Na jediném ze zdravotníků, které v posledním roce potkala, nenechala nit suchou – všichni, které potkala,  jsou nekompetentní, nevzdělaní, hloupí, někdy i arogantní a sprostí.  

Pomyslel jsem si -  kdoví co jednou bude říkat o nás a o mne.

Ale neřekl jsem nic, a poté, co jsem probral její potíže a snad ji trochu i uklidnil, podíval jsem se na její stoleček. Ležela tam Bible. „Tohle čtete?“ zeptal jsem se se zájmem. Protože většina nemocných mívá na stolku červenou knihovnu, thillery anebo bulvární noviny.

„Ano“, odpověděla hrdě. „Já jsem věřící, křesťanka.“

Později jsem se dověděl, že studuje teologii.

„A ke které církvi se hlásíte?“ Dobrá otázka, zvláště, když jsem pár hodin poslouchal výklad, že církev je přece jen jedna – všeobecná, svatá a apoštolská.

„K evangelické.“ „Jako jste luteránka?“ „Ano, luteránka.“

To mne trochu zaujalo. Nevím, zda zrovna luteráni mají kněžské svěcení žen. Musím zase zasearchovat. Ale nejspíš ne, protože  kněžky, to je přece  záležitost husitů.

„A co budete dělat, až vystudujete takový obor?“

„No, asi se přidružím na nějakou farnost, doufám, že nějakou najdu, a budu pomáhat při její správě.“

Trochu jsme se pak bavili dál. Přiznal jsem, že se taky hlásím k víře, ale že se cítím býti přidružen ke katolické církvi. Možná jsem získal její sympatie... je zajímavé, podle jakých kritérií hodnotí lidé kvalitu doktora a kvalitu lékařské péče. 

Vzpomněl jsem si na ony nepříjemné diskuzní debaty, ve kterých bylo nekatolíkům spíláno... "Stejně všichni protestanti, a další sektáři, skončí v pekle..." to je autentický výrok jednoho tradicionisty (...jen nevím, co byl skutečně více - zda tradicionista nebo prostě cvok). Jenže - i ten katechismus píše  jinak.

A tahle dívka, to je přece moje sestra ve víře. A studuje  teologii, o Bohu a církvi bude tedy určitě vědět více, než já.

O něco později, asi o dvě hodiny, přišla ta starší. Něco přes šedesát, ale na svůj věk velmi pohledná žena. 

Byla taky vyděšená, ač neměla moc důvodů, a její strach vyplýval z neinformovanosti. 

Hovořila tichým měkkým hlasem, byla trpělivá, a vcelku pozorná, když jsme si s ní povídal. Na rozdíl od té mladší nebyla pořád s čímsi nespokojená, neměla připomínky a námitky, nevyjadřovala své názory, co kdo kdy má nebo nemá dělat.

Dospěl jsem k sociální anamnéze, tj. jak žije a s kým. Případně komu můžeme dát v případě potřeby zprávu.

"Bydlím se svou družkou". Nejdřív jsem nerozuměl, a došlo mi to, až když mi to zopakovala.  Její spolubydlící (ta mladší) chápala rychleji (navíc je to rodilá mluvčí Němka), a začala se nepokrytě smát.

Co smát, spíše posmívat, a trapnost ve vzduchu by se dala krájet.

No jo, studentka teologie. Ta má morálku v malíčku, a bude určitě odsuzovat životní styl a životní postoje té starší. Vzpomněl jsem si , jak se takovým říká na Duších. Sodomité - a zní to dosti pejorativně. Oduzujícně. Klerofašisté (jako M. Kretzschmer) by ji nejspíš chtěli zavřít, až by byla černá. Nakonec, v celé řadě zemí by ji hrozilo pronásledování, někde i hrdelní trest (viz tady). Ale je to správné? Je to správný postoj? Pán Ježíš přece jen jinak reagoval... a podle jeho vzoru bychom měli i my jednat, nebo ne?

Ty dvě ženy mi vrtaly hlavou. Každá je jiná...  První z nich je křesťanka, ač se hlásí k jiné církvi. Dokonce má nebo bude mít ve své církvi určité postavení.  Je to moje sestra ve víře? Moje pocity a moje srdce říká - ANO. A catholici ať si pak trhnou nohou.

I když se zachovala vůči té druhé nevhodně. Přece se to nehodí, aby se mladý spratek vysmíval starší důstojné dámě.

Ta druhá, ta starší, mi přišla pokornější, vlídnější, prostě příjemnější, nežli ta mladší - křesťanka. Byla mně i daleko sympatičtější. A přesto žije v hříchu. Tedy, z hlediska věrouky; ze svého hlediska třeba ne (a nevědomost přece hříchu nečiní, nebo ano?).

Dvě ženy, jež mi připomněly, že je málo věcí tak černobílých, jak se rádo píše.