"Ukřižovat!"



Pilát Pontský (latinsky Pontius Pilatus, řecky Πόντιος Πιλᾶτος) byl v letech asi 26-36 n. l. římským prefektem provincie Judea.

Do úřadu byl jmenován roku 26 po svém předchůdci Valeriu Gratovi. Flavius Iosephus a Filón Alexandrijský jej líčí jako tyrana a nepřítele Židů bez pochopení pro jejich zvláštní náboženské tradice - nechal do Jeruzaléma vnést římské zástavy, což bylo vzhledem k předpisu zakazujícímu zobrazovat živé tvory provokací Židů. Židovské obyvatelstvo také popudil, když při stavbě akvaduktu čerpal peníze z chrámového pokladu. Pilátův brutální postup vůči Samařanům nakonec vedl k jeho sesazení - roku 36 byl nahrazen Marcellem. Podle Eusebia byl za Caligulovy vlády Pontský Pilát donucen spáchat sebevraždu. Syn Heroda Velikého zaslal bratrovi do Říma dopis, ve kterém si stěžuje na Pilátovu krutost. Doslova píše, že Pilát páchá „neustálé kruté popravy bez rozsudku“.^[zdroj?]

Pontius Pilatus je však znám především jako člověk, který podle kanonických evangelií odsoudil Ježíše Krista. Pilátovo jméno se nachází ve starokřesťanských vyznáních víry, což zapříčinilo vznik rčení „Dostal se tam jako Pilát do kréda“ (tj. nechtěně, náhodou, nečekaně, bez vlastního přičinění).

Podle legendy se Pilátova manželka jmenovala Prokula. Pravoslavnou církví je považována za svatou.

Roku 1961 byl v Cesareji Přímořské nalezen nápis: „Obyvatelům Caesareje Pontský Pilát, prefekt Judska.“

Tak tolik píše Wikipedia.

Podle toho, co jsem četl, nebyl Pilát zrovna příklad osvíceného a moudrého státního úředníka. A přece ho mám pořád v mysli spojeného s obrazem jakéhosi intelektuála, možná nešťastníka, který se dostal ve špatném čase na špatné místo.

Snad mohl být dobrý úředník a soudce, jenž ctí zákon. Ale podlehl nátlaku davu, nechal se zastrašit nátlakovými skupinami a své svědomí zkoušel smýt trochou vody. Ale stejně na nich zůstala krev. Ta se smýt nedala. Takovou krev smyje asi zase jenom krev - tentokrát krev Pána Ježíše, prolitá za odpuštění hříchů.

"Ukřižovat, ukřižovat!" křičí farizejové a zákoníci, vedoucí dav lidu. A Pilát zvažuje, přemýšlí - kde je zákon a právo, kde je vina a spravedlnost? A nakonec podléhá, kapituluje před nátlakem.

"Ukřižovat, ukřižovat!" křičí na mne lidé kolem. V rodině, v práci, kdekoliv. Vždycky, když po mne něco chtějí, co se mi příčí, co mé svědomí považuje za špatnost.

Vím, že to, co chtějí, není mravné, není správné. Ale nakonec toho červíčka svědomí utlučou. Nakonec, sice to možná není správné, ale nejsme svatí, každý to tak dělá. Takže si umyju ruce - a tu vodu tvoří pokrytectví a přetvářka. Jenže skvrny na svědomí nesmyje ani vizír. Krev smyje zase jenom tak krev - Jeho odpuštění.